Šance pro budoucnost
Projekt Plzeňského kraje „Šance pro budoucnost“ se snaží komplexně řešit problematiku mládeže ze znevýhodněného sociálního prostředí, kam děti a mladí lidé z dětských domovů bezesporu patří.
Hlavním cílem „Projektu“ je vytvoření komplexního nástroje pro vytvoření lepších výchozích pozic při uplatnění na trhu práce a sociální integrace dětí a mladých lidí, kteří po dosažení zletilosti odcházejí z dětských domovů. „Projekt“ je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Cílová skupina: mládež ve věku 15 – 18 let žijící ve znevýhodněném sociálním prostředí a připravující se na odchod z dětského domova a osamostatnění se. Účast na „Projektu“ je dobrovolná.
Průběh projektu: klienti „Projektu“ absolvují ještě v době pobytu v dětském domově vzdělávací programy vedené speciálním pedagogickým pracovníkem. Zde si osvojí a upevní praktické dovednosti potřebné pro začlenění se do společnosti, hledání a udržení si práce, získání bydlení, vedení domácnosti, orientaci ve společenském systému, ve kterém žijí… Po ukončení pobytu v dětském domově se klientům nadále věnují komunitní pracovníci, kteří poskytují klientům sociální a praktickou dopomoc při řešení běžných životních situací (úřední jednání, hledání práce, bydlení…).
Partneři „Projektu“: Plzeňský kraj, Evropské sociální fondy, dobrovolní klienti z řad dětí a mládeže ze sedmi dětských domovů Plzeňského kraje, Dětské domovy: Horšovský Týn, Kašperské Hory, Nepomuk, Plzeň, Planá, Staňkov a Tachov, Města Blovice, Horažďovice, Horšovský Týn, Kašperské Hory, Nepomuk, Planá, Staňkov, Sušice, Tachov, obec Chanovice, Statutární město Plzeň, Západočeská univerzita Plzeň, Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje, Úřady práce Domažlice, Klatovy, Plzeň-jih, Plzeň a Tachov.
Proč projekt vznikl?
Současný systém péče o děti a mládež vyrůstající v dětských domovech neřeší období po odchodu mladého člověka z dětského domova. Část dětí se vrací do prostředí původní vlastní rodiny, kam se postupně začlení, další část se po odchodu z dětského domova nemá kam vrátit (původní rodina se rozpadla a žádný z rodičů není ochoten přijmout dítě zpět, původní rodina je nefunkční, někteří mladí lidé odcházející z dětského domova se zpět do původní rodiny vrátit nechtějí…). Zpracovatelům projektu bylo jasné, že stěžejní pro „úspěšnost“ těchto dětí ve společnosti je podmíněna „přípravou na život“ již z dětského domova, ale zejména zvládnutím přechodného období po odchodu z dětského domova. Současný systém tento přechod neřeší. Právě období osamostatňování se je nejklíčovější etapou pro budoucí život.
Cítili jsme, že v této fázi je třeba poskytnout pomocnou ruku a citlivé vedení tak, jak to činí správně fungující rodina. Postupně se konkretizovaly původní představy tvůrců projektu, do finální podoby byl zpracován v roce 2005, Evropskou unií je podporován pro období od 1. 6. 2006 do 30. 4. 2008.